Jak to bylo s Fugouškem
Před vánoci jsme se rozhodli, že pořídíme Dominikovi kamaráda, aby nebyl sám když jsme v práci a měl si s kým hrát. Bylo na něm vidět, že je znuděný a bylo nám ho moc líto. Člověk v hraní samozřejmě kočičího kamaráda nenahradí i když se snaží sebevíc.
Vybrali jsme opět mainskou mývalí, hlavně kvůli povahovým rysům a lásce k tomuto plemeni. Kočičku jsme nechtěli kvůli složitější kastraci a tak jsme se začali poohlížet po kocourkovi. Většinou měli chovatelské stanice tou dobou koťátka teprve v plánu, či už byla všechna zamluvená. Nakonec se nám podařilo kocourka najít - chovatelská stanice Od Vajgaru v Jindřichově Hradci měla volná koťátka. Tak jsme se tam vypravili. Paní byla moc milá, povídali jsme si o všem možném a obdivovali její kočičky. No a z návštěvy jsme už nejeli sami, ale vezli jsme si krásného modro-stříbřitého mramorového kocourka s úžasně bílými tlapičkami.
Po příchodu domů jsme Fugouška pustili v ložnici a zavřeli dveře aby se rozkoukal. Vyběhl z přepravky, okusil jídlo z mističky, hned si pohrál s myškou a pak už se dobýval do kuchyně kde byl Dominik. No a moc nadšený tedy nebyl, když Fugouška uviděl tak prskal, vrčel, ježil se a nakonec když k němu Fugo šel, tak zbaběle prchl pod gauč:-)). Fugoušek byl zvyklý na život mezi více kočkami takže mu seznamování problém nedělalo, Dominik se bál. Asi dvě hodiny se pronásledovali po bytě, očmuchávali se, došlo i na výchovný pohlavek. No a když jsme šli spát, tak už se spolu honili po bytě jak draci. Druhý den už byli jakoby se znali odjakživa. Tak jsme měli velkou radost a spadly z nás obavy jak si sednou. Teď je z nich dvojka.
Fugo je temperamentnější kocourek, všude vleze, nic mu neujde, je aktivní celou noc (což je pro nás docela utrpení:-), rád se mazlí. A je šííííííleně upovídaný. Pořád chodí a povídá. Hlavně když si chce získat pozornost nebo chce házet myšku, kterou pak aportuje třeba 2 hodiny. Je jak pejsek.
Dominik má rád svůj klid, takže občas když Fugo vyvádí víc než je pro Domiše únosné, dojde na bitku a pak je klid.